Obce Blíže Lidem

Tým

Jeden sociální pracovník může udělat spoustu dobré práce, ale když je součástí fungujícího týmu, vždycky zmůže víc. Vzájemná podpora a empatie, pomoc ve složitých chvílích, rady, když si člověk není jistý. A taky spousta legrace :-). Protože bez humoru a nadhledu by to nešlo.

Terénní sociální pracovnice

Teréňačky se samy pohybují ve své oblasti, úřadují i v autě nebo na mezi za vsí. Na klienty nečekají jen v kanceláři, často se za nimi vydají domů nebo se s nimi sejdou třeba na lavičce v parku. Jejich nejvěrnějšími společníky je auto, telefon a internet. Kdeco ví a co neví, to zjistí.

Ilona Kuncová

Sociální pracovník

Celý příběh
Vystudovala jsem Obchodní akademii v Táboře a posléze bakalářský a magisterský obor sociální práce na Univerzitě Hradec Králové. Absolvovala jsem několik kurzů. Za zmínku stojí kurz motivačních rozhovorů a základní krizová intervence. Během studentských let jsem získávala zkušenosti v sociální oblasti v rámci praxí, dobrovolnictví a brigád. Pracovala jsem s lidmi s mentálním postižením, s lidmi závislými na návykových látkách, se seniory a s romskou komunitou.
Dva roky jsem pracovala na pozici terénního/kontaktního pracovníka pro uživatele drog a zároveň jsem chodila do základních škol jako lektor primární prevence. Poté jsem jako sociální pracovnice v domově pro klienty s mentálním postižením vedla jednotlivé terapeuticko-pracovní aktivity a organizovala akce pro veřejnost.
Proč dělám práci terénního sociálního pracovníka? Je to práce, kterou vnímám jako smysluplnou a potřebnou. Práce, která není ani trochu stereotypní a dokáže nás často překvapit. Vzhledem k tomu, že nemáme konkrétní cílovou skupinu, ale pomoc a podporu poskytujeme lidem s všelijakými těžkostmi, učíme se stále novým vědomostem, znalostem a také je to tak trochu zkouška pro mě samotnou. Za důležité považuji dostupnost našich služeb pro všechny, což není tak běžné, jak by se mohlo zdát. Pohybujeme se v terénu, takže dojedeme za klienty domů a snažíme se jim pomoci, doprovázet je a být s nimi v jejich nelehké životní situaci. Důležité je také to, že se snažíme být při práci s klienty nestranné, empatické a především je nesoudíme.
Na práci mě toho baví spoustu. Nejvíc se raduji, když se „to“ povede. Když vidím na konkrétním případu, že naše práce má smysl a je v našich silách být lidem nápomocné. Baví mě si s lidmi povídat a získávat nové pohledy na svět. Ale baví mě taky náš tým, naše porady, supevize a veselé historky z terénu 😊
Volný čas trávím nejraději se svoji rodinou a přáteli, mám ráda výlety, cestování a také poznávání nových míst, který nemusí být na míle vzdálené. Baví mě příroda, zvířata, běh a jízda na koni.
Na závěr bych napsala známé heslo Antoinea de Saint- Exupéryho, se kterým se ztotožňuji nejen jako sociální pracovník. “Správně vidíme jen srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.”

Klára Dvořáková

Sociální pracovník

Celý příběh
Po gymnáziu jsem nastoupila na PedF UK, kde jsem studovala výtvarnou výchovu a český jazyk (a v případě češtiny nedostudovala). Šest let jsem učila na druhém stupni základní školy, organizovala školní akce a hrála s dětmi divadlo. Později jsem vystudovala sociální práci na VOŠSP a začala docházet jako dobrovolník do pražského IKEM. Devět let jsem pracovala jako aktivizační pracovnice a později i jako sociální pracovnice v Hospici Dobrého Pastýře v Čerčanech. Mám osobní zkušenost s náhradní rodinnou péčí a několik let jsem vedla kluby pro náhradní rodiny v organizaci Rozum a cit v Říčanech. Krátce jsem pracovala jako lektor primární prevence v Magdaleně, o.p.s. V rámci dobrovolnictví i práce v hospici jsem se zabývala reminiscencí a trénováním paměti, s kamarádkou Klárou Cingrošovou jsme v nakladatelství Portál vydaly tři praktické knihy pro vzpomínání a procvičování paměti u seniorů. Vedla jsem kurzy procvičování paměti pro seniory v Benešově. Absolvovala jsem kurzy a výcviky týkající se aktivizace seniorů (trénování paměti, reminiscence), komunikace s klienty, bazální stimulace, krizové intervence, náhradní rodinné péče a podobně.
Práce terénního a komunitního sociálního pracovníka je pro mě velkou výzvou, možností stále se učit, poznávat další oblasti sociální práce a občas i zkusit opustit svoji komfortní zónu. Vidím v ní velký smysl, těší mě klienty doprovázet a podporovat při hledání jejich cesty. Setkání se všemi těmi lidmi a jejich příběhy jsou velmi inspirativní. Zároveň je pro mě tato práce velkým cvičením pokory, trpělivosti a úcty k tempu klienta. Považuji to, co děláme, za velmi smysluplné a doufám, že práce v terénu bude vnímána jako důležitá a nepostradatelná součást systému. Těší mě, že mám možnost užívat si při cestách za klienty výhledy na kopce, louky, vesničky i na plynoucí řeku a kochat se nádherou našeho kraje. Za velké štěstí považuji i to, že celý náš tým je skvělý, naladěný na stejné vlně a dokážeme si být vzájemně oporou.
Kromě práce ráda trávím čas se svojí rodinou a přáteli, baví mě cestování po Čechách, ale i po světě, miluju chůzi lesem, loukami i městem, svoji zahradu, kameny, knihy, sněžné levharty, papírnictví, kavárny a galerie. Ráda keramičím, maluju a vůbec tvořím. Těší mě dobré jídlo i dobré pití. Snažím se o zodpovědný přístup k naší planetě a k životu vůbec.
Ztotožňuji se s Václavem Havlem, který říkal: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Hana Kronovetrová

Sociální pracovník

Celý příběh
Studium oboru informatika na obchodní akademii se ukázalo jako naprosto mylný směr, proto jsem se po maturitě vydala na VOŠ sociální práce a po úspěšném dokončení ještě přihodila titul Bc. ze sociální práce.
Sociální práci v různé podobě jsem potkávala asi celý život. Nejvíc v dětském oddíle, jehož členkou jsem od dětství a od 18 let ho i vedu. Pestré portfolium praxí mi poskytla škola, vyzkoušela jsem si práci s dětmi, mentálně znevýhodněnými a se seniory. Po dokončení studia jsem nastoupila do hospice jako pracovník v sociálních službách. Tato práce mi ukázala, jak důležitá i náročná je ta nejzákladnější práce s klientem. V jednu chvíli komunikujete s klientem o tom, co bude k obědu, a v druhé chvíli mu pomáháte s tou nejintimnější hygienou, za chvíli s ním řešíte jeho nejniternější obavy. Musím říci, že tohle byla skutečně velká škola. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká v nové práci v rámci našeho projektu.
Často slyším od přátel větu: “Ty jo, tak tohle já bych dělat nemohl.” Vida, já bych zase nesnesla sezení v kanceláři u počítače, oblečená do kostýmku a pracující od osmi do čtyř.
Být terénním sociálním pracovníkem pro mě znamená mít skvělé zázemí v pracovním týmu, který je pro mě jedinečný. Ač jsem začínala jako nejméně zkušený člen týmu, kolegyně mě přijaly naprosto skvěle, což je pro mě velmi důležité. Těší mě rozmanitost a dobrodružnost, ale i volnost, kterou v práci máme. Jde ruku v ruce s důvěrou, která je neméně důležitá. Díky tomu se můžeme na 100% přizpůsobit možnostem klientů a vyrazit za nimi třeba i večer nebo o víkendu. Příběhy klientů bývají často unikátní a propletené, takže v jednu chvíli je člověk jako detektiv, pátrající po tom, jak to vlastně celé je s historií klienta, a v další chvíli už se projevuje sociální pracovník řešící, jak to je teď a co udělat pro to, aby to bylo jenom lepší, nebo alespoň ne horší. Zkrátka terénní sociální práce je skvělá po všech stránkách, zajímavá a jedinečná, občas psychicky i fyzicky náročná, ale ten pocit, že někomu pomůžete, vyvažuje občasné negativní zážitky.
Nakonec bych zmínila to, co často opakuje jedna kolegyně a čím je za mě dobré se řídit: “Nepracuj a neprožívej to víc než klient.”

Kamila Kepková

Sociální pracovník

Celý příběh

Svou praxi jsem začínala v bankovnictví na různých pozicích. Po mateřské dovolené se mi nepodařilo do této oblasti vrátit a já zvažovala, kudy se ubírat v profesním životě dál. Vzhledem ke studijním zájmům a vlastní hodnotové orientaci jsem svou praxi a studium zaměřila na výchovu a vzdělávání, především na pedagogiku volného času dětí i dospělých. Tři roky praxe jsem získala v hospici jako aktivizační pracovnice. Tato pozice mi dala příležitost seznámit se s činností neziskových organizací, ale především jsem zde zažila pocit smysluplné práce. Získala jsem mnoho zkušeností s aktivizací seniorů, nemocných a umírajících. Později jsem dostala příležitost pracovat jako vychovatelka ve školní družině na základní škole. Zde jsem měla možnost využít poznatky ze studia v oboru vychovatelství a současně získat zkušenosti jako asistent pedagoga. Po šesti letech ve školství a díky studiu sociální pedagogiky jsem se chtěla vrátit k práci v sociální oblasti, proto jsem nastoupila do našeho projektu.

Práce sociálního pracovníka mi dává smysl a jsem přesvědčená, že sociální práce je a bude vždy důležitá pro společnost. Těší mě na ní její různorodost, setkávání se s novými lidmi a získávání dalších zkušeností. Každý klient, se kterým se potkám, je jiný a potřebuje individuální přístup. Jako velmi důležité vnímám také propojování fungujících sociálních služeb, organizací a všech lidí, kterým není lhostejná tíživá životní situace druhého člověka.
Ve svém volném čase ráda chodím na procházky, běhám, jezdím na kole, ale také ráda pracuji na zahradě a nebo si přečtu hezkou knížku. Dokážu se také válet u televize. Avšak nejraději trávím čas s rodinou a přáteli.

Velmi mě oslovuje myšlenka kněze Mariána Kuffy, který řekl:
„Milujte lidi takové, jací jsou;
čím méně si to zaslouží, tím více je milujte.
Nemilujte je podle velikosti jejich zásluh, ale podle velikosti jejich potřeb.“

Manažerka projektu

Mgr. Marta Vacková

Manažerka projektu

Projekt vydupala ze země a je jeho hlavou. Sestavila celý tým a vede ho. Nebojí se administrativy ani úřadů a umí všem, kteří chtějí, vysvětlit, co vlastně děláme a proč je to pro společnost důležité.

Externí spolupracovníci

Bc. Dana Lučanová

Metodička

Metodička dokázala naši práci srozumitelně popsat, formulovat její pravidla a dát všemu řád. Její pohled zvenku a zároveň velké zkušenosti byly přesně tím, co naše metodika potřebovala, aby nebyla jen nudným štosem papírů, který nikoho nezajímá.

Petr Vácha

Supervizor

Supervizor je odborník, který nám vytváří prostor, kde můžeme bezpečně řešit problémy, které se v naší práci vyskytly. Supervize je součástí naší záchranné sítě, čas, kdy odborně rosteme, přemýšlíme, učíme se a povzbuzujeme. Bez supervize bychom se zkrátka neobešli.

Realizátor

RUAH o.p.s.
Křižíkova 2158, 256 01 Benešov

IČ: 24312355